Odměňuji se dlouhým spánkem a vstávám až v sedm. Venku už je čilý ruch, protože po měsíci se už všichni probouzejí v pět hodin ráno. Nervózně tak čekají, až otevřou místní obchod a budou si moci nakoupit muffiny.
Před otevíračkou dorážejí i Sarah s Nilsem, a tak jdeme vytvořit menší nátlak přede dveře obchodu. Pět minut před osmou jsme už dokázali vytvořit úctyhodnou frontu stepujících hikerů. Mladá brigádnice se nicméně nenechala vystresovat a otevírá až v 8:10. Během několika sekund je konvice kávy pryč a chudák holka neví, jestli má dřív řešit náš hlad nebo absťák po kofeinu. Nakonec se věnuje kávě, zatímco my jíme ještě nezaplacené muffiny. V sedmi lidech zvládáme do půl hodiny spořádat 12 muffinů, 2 litry kávy a 1,5 litru coly.
Zatímco zbytek pere prádlo a vymýšlí, kdy pojedou do města, já si pomalu balím. Nakonec dojdu k závěru, že není kam spěchat, a na další hodinu si lehám pod strom a čtu si.
Z prokrastinace mě vytrhává Nils, který je připraven vrátit se na trail. Ostatní nalézáme za prádelnou, kde si pouštějí hudbu a houpou se na gymnastických kruzích jako puberťáci. Po skoro dvou měsících se věším na kruhy a po třech marných pokusech se dostávám do stojky. Mít nohy nahoře je skoro stejně skvělý pocit jako prokřupání zad, které následovalo. Konečně zase můžu otáčet krkem na obě strany.
Vycházíme z kempu, kde jsem vůbec nechtěla strávit noc, a trail nás zavádí mezi nízké kopečky pokryté suchou trávou. Mimochodem takhle prý vypadá typická Kalifornie, ne jako cyklostezka kolem pláže, kde běhají perfektní blondýny v plavkách, což byla moje představa.
Kopečky brzy přechází ve skalní útvary. Nacházíme se ve Vaquez Rocks Natural Parku, kde se natáčel nejeden film odehrávající se na cizí planetě. Víc než scény ze Star Treku mě ale zajímá mexická restaurace v blízkém městečku Agua Dulce.
Další tři hodiny trávíme s Nilsem nad jídlem a XL sklenicí mexického piva. Už v polovině se cítím opilá a začínám mít neblahé tušení, že dneska už daleko nedojdu. Tak se stává, že noc trávím v dalším drahém kempu, kde jsem rozhodně spát nechtěla. Naše dobrá nálada neuniká ostatním hikerům a podle křivosti našich stanů odhadují, kdo je víc opilý.
Devětadvacátý den na PCT uzavírám skvělým výsledkem 17 km za 7 hodin. Úsek se dvěma kempy a restaurací podávající pivo se tak zatím řadí mezi nejsložitější.
715 km ➡️ 731,8 km
