Probouzím se do menší povodně. Stan je mokrý zvenku i zevnitř, spacák je mokrý, všechno venku je mokrý. S nelibostí se balím, batoh venku posadím na mokrou lavičku a nejhorší kaluže ze stanu vsáknu do dvou ručníků.
Těším se na klid trailu, civilizace bylo na dva dny až moc. Po dvou líných dnech se mi navíc stýská po chození. Neuvěřitelný.
Loučím se s Nilsem, který na pár dní odjíždí. Plánuje “pár” zkratek, takže se asi znova potkáme až v Sieře. Sarah se loudá za mnou, společně s mojí oblíbenou americko-německo-mexickou trojicí. Nejsmutnější loučení je s Ericem z kanadského Montréalu. Eric si na trailu zlomil kosti v obou chodidlech a léčení zabere několik týdnů. Je na něm vidět smutek i vztek.
Vyrážím o hodně později, než jsem chtěla, a na trailu nepotkávám žádnou známou tvář. Potvrzují se tak zvěsti, že přede mnou je velká skupina hikerů, která nepostupuje moc rychle. Asi se taky chytili do pasti kempů a restaurací. Naše malá hikerská bublina mi chybí, ale čekání na ně by mě stálo nervy. Nezbývá tak nic jiného, než velkou bublinu předběhnout.
Celý den se mi při poslouchání podcastů jde skvěle. Kazí ho jen havěť, která je u mě stejně oblíbená jako hadi. Ano, komáři, mouchy a brouci jsou na scéně. Ráno jsem z oblečení a spacáku vyklepala tři škvory a pavouka, čtvrtý škvor byl v botě. Po celých nohách mám štípance, které jsem si v noci zvládla rozškrábat do krve.
Větší starost mi ale dělá vyrážka na nohou, respektive dvě různé vyrážky. Zatímco zadek a podkolenní jamky mám opruzené od potu a horka, stehna pokrývají malé červené puchýřky. Jsou dvě varianty, buď je to alergie na sluníčko, nebo jsem přehlédla nějakou jedovatou kytku. Přikláním se spíš k tomu druhému. Oba problémy ošetřuji stejně – omytím vlhčenými ubrousky, namazáním antibiotickou mastí s protisvědivým účinkem a skrytím pod merino spodky. Jako bonus si beru prášek na alergii.
731,8 km 763,2 km