Strašné vedro pokračuje a z PCT není úniku. Jsou jenom tři možné strategie.
- Vstávat nehorázně brzo, mezi 12. a 16. hodinou najít stín a pokusit se nevypařit, večer pokračovat.
- Vstávat později a prodloužit si tak utrpení na slunci a v kalifornské poušti celkově.
- Vykašlat se na schovávání před sluncem a přismahnout se.
Volím jako ostatní první strategii, ale rozdělení spánku nesu asi nejhůře ze všech. Jumbo Pot z Rakouska se snaží zlepšit ponurou atmosféru vznášející se nad naší partou a nabízí mi přinesení vody za pivo. Když se po 40 minutách vrací s naplněnými láhvemi, nemá ani sílu smlouvat o navýšení jejich počtu.
Další vodní zdroj leží až za třemi úděsnými kopci. Dáváme si u něj sraz, dorážíme k němu ale v různém stavu uvaření od půl jedné (Mona) do půl čtvrté (Alejandra). Z mého odpoledního komatu mě probouzí vášnivá směna různých drog mezi všemi přítomnými.
Já nemám, co bych směnila, tak raději pokračuji do kempu, který je naším dnešním cílem. Jedná se o kemp, který je přístupný autem, což vždy znamená jistou šanci na vyžebrání piva od day-hikerů a amerických rodin, které si třemi auty a karavanem přijely odpočinout do přírody. Dvě takové rodiny se zde opravdu nacházejí, víc než k PCT hikerům ale vzhlížejí k motorkářskému sportu a holdují hlasité hudbě. Chvilku dumáme nad možnostmi, jak vyškemrat pivo, nakonec ale uznáváme, že není příhodná doba, a na dobrou noc si alespoň zapalujeme jointa.
945,4 km ➡️ 981,9 km