Nemůžu vstát, nohy odmítají vykonavat svou činnost a navíc dostávám svou periodu a celkově se cítím tak, že bych si nejradši zalezla do nejhlubší jeskyně. Se sklenicí Nutelly.
Místo toho ale lezu na nejvyšší bod Pacific Crest Trailu – Forester Pass. Je pěkný zlo, že je jen jeden den od Mt. Whitney. Trápím se celou cestu nahoru a nejsem jediná. Mona si postěžovala staršímu hikerovi, že je hladová, a dostala obrovskou sklenici Nutelly! Z té sklenice žijeme celý den.
Díky mému loudání jsem poslední a před finálním výstupem na Forester Pass mě čeká bouřlivé přivítání od ostatních. Mám ale náladu pod psa a porušuji americké dekorum a na otázku jak se mám, odpovídám zcela neamericky “like a piece of shit”.
Dostat se na Forester Pass nakonec nebylo tak strašné, rozhodně snazší než zpropadaný Mt. Whitney. Po sněhu zbyly poslední stopy a můžu se kochat zamrzlými modrými jezery. Zato na druhé straně nás čeká sranda. Vedoucím naší skupiny se stává Jumbo, který si ze sněhu nic nedělá a ze svahu sjede se suverenitou rakouského profesionálního lyžaře. My se za ním porůznu plácáme a padáme na zadek. Já jako lyžemi nepolíbená nasazuji nesmeky a jdu bokem od změklé lyžařské trasy. James, trail jménem Toasty, si naopak bere plachtu pod stan, a sjede si zasněžený kopec po zadku.
Oběd si chystáme u zamrzlého jezera a vyprávíme si o jídle, na které máme největší chuť. Nevím, proč se tak mučíme. S ubývajícími metry se vracíme mezi stromy a příroda začíná být barevnější a zajímavější. Potkáváme srnku s GPS obojkem a fotíme tisíce fotek.
Já ale opravdu nemám nejlepší den a odpoledne nezvládám přebrodit řeku suchou nohou. Můj pokus o přejití po kládě končí tak, že stojím po kolena v ledové vodě. Vztekle ze sebe sundávám mokré oblečení a boty a nasazuji znak všech Čechů a Němců – ponožky v sandálech. Zrovna ale nejsem v rozpoložení, že bych se tomu dokázala zasmát. Naopak, opravdu si říkám, jestli tady chci opravdu ještě zůstat.
Ostatní doháním, když mám tu nejtěžší krizi už za sebou. Společně opouštíme trail PCT a přes Kearsage Pass míříme do města. Tahle odbočka za doplněním zásob a sprchou vydá na půldenní výlet.
Kempíme na skále s výhledem na jezero, Mona vytahuje zbytek Nutelly a společně koukáme na úplněk, který se objevuje za obrovskými horami. Ve srovnání s horami a nekonečným lesy kolem nás si připadám hrozně malá.
1248,7 km ➡️ 1271,5 km + 1,4 km z Kearsage Pass
