Toasty, který se mnou sdílí pokoj, vstává v šest! Proč to ti lidé dělají, opravdu nechápu. Já vstávám v devět, přesně v čas, kdy se vyráží do místní německé kavárny na (skoro) evropské pečivo. Hned co jsme vstoupili, nás ovanula vůně právě připraveného pečiva. Následně nás sejmula vlna Američanů toužících po exotických pochutinách. Už dlouho jsem se necítila tak vyčerpaná tolika možnostmi výběru, spěchem a množstvím lidí. To mi ale nezabránilo, abych si koupila obří sendvič, jablečnou taštičku, dvě energy tyčinky a smoothie z jahod a banánů.
Během snídaně dumáme, jak vše co nejefektivněji zařídíme. Toasty a já se vydáváme do prádelny, kde do obří americké pračky cpeme naše smradlavé prádlo. Mezitím co se naše oblečení trochu vypere a hodně ovoní aviváží, vyrážíme vydrancovat nejbližší obchod se sportovním vybavením. Můj nákupní seznam je poměrně dlouhý a zahrnuje nový plyn, vodní filtr, vložky do bot a hikerské jídlo. Ověšena věcmi se vracím do prádelny, abych tam zjistila, že u vodního filtru chybí víčka k lahvím. Takže znova do gear storu, tentokrát kvůli reklamaci. Aspoň tam měním své potrhané Darn Tough ponožky za zbrusu nové. Dát taky doživotní záruku na hikerské ponožky? Taková blbost!
Zatímco ostatní nakupují jídlo na dalších 7 dní, já mířím na pohotovost místní nemocnice, aby se mi podívali na ránu na noze. Ujímá se mě příjemná paní na recepci, která mi zařizuje návštěvu doktora na to samé odpoledne. Kupodivu jsem za tento desetiminutový hovor neplatila zhola nic.
Dvojnásobný čas u fešného doktora mě už ale stojí 190$. Odcházím s receptem na antibiotickou mast a antibiotiky pro případ nouze za dalších 40$ a slovy, že rána sice vypadá podezřele a může děsit děti, ale jinak s ní nic není. Modlím se, ať pojišťovna nevyhodnotí návštěvu jako zbytečnou.
Během večera beru útokem ještě dva supermarkety a doplňuji zásoby na sedm dní v divočině. Tímto potvrzuji, že do bear kanistru se nevejde jídlo na více než pět dní. Končím tak, že vedle kanistru mám voděodolný sáček se zbytkem jídla. Samotný bear kanistr váží asi jako dvouleté dítě.
Večer, kdy si ostatní cpou pupky v mexické restauraci, si já napouštím vanu s cílem dát svůj zevnějšek trochu do pucu. Nutno dodat, že možnosti jsou oproti domácím podmínkám hodně omezené. Po dvou měsících v Americe mi ale radost udělá i holítko a maska na vlasy.
📍 Bishop
