Den začíná tříhodinovým a osmikilometrovým stoupáním zpět přes Kearsage Pass na trail. Hned co nahoře vyplivnu plíce se dozvídám, že není čas na odpočinek. Žene se na nás bouře a musíme zmizet z hor. Jediný problém je, že jsme aktuálně v polovině Glen Pass (3644 m), který musíme překonat.
Trpím do kopce a sunu se hlemýždím tempem. Batoh se vším jídlem je tak těžký, že mě stahuje dozadu. Kluci mi nabízejí, že si ode mě něco vezmou, ale tvrdohlavě si všechny věci nacpu zpátky. Sestup z Glen Passu je náročnější než výstup a střídavě se potýkáme se sněhem a kamením.
Dorážíme k jezeru, kde si skupinka PCT hikerů spokojeně rybaří bez ohledu na blížící se bouřku. Jumbo hned zbystří a přebírá jeden z prutů, ještě se ani nestačím přezout do sandálů a chytá rybu.
Nebe se zatahuje. Já si sice myslím, že nás bouřkový mrak už dávno minul, ale Jumbo chce pro jistotu zakempit. Nebráním se, mám toho plné kecky. A nejenom já, náklad nebyl evidentně těžký jenom pro moje tělo, ale i pro samotný batoh. Objevuji trhlinu ve švu na jednom z ramenních popruhů. Od této doby se začínám modlit o jednu věc navíc.
Mona se nakonec k naší skupince přidává. Posíláme zprávu přes satelit zbytku skupiny, že jsme ok, a dostáváme zprávu, že jsou jen čtyři míle před námi. Dohnat je ale bude problém zítřka. Nyní je tady větší problém – komáři. Tihle svině zasraní jsou mnohem nebezpečnější a agresivnější než medvědi. Používám dva různé repelenty, ale jim to vůbec nevadí. Nakonec kapituluji a stahuji se do stanu.
1271,5 km ➡️ 1280,2 km + 13 km Kearsage Pass
