Komáři přes noc nezhynuli strašnou smrtí. Loudám se a při každém brodění dostávám deset bodanců. Myslím, že už máme s komáry vybudovaný stabilní love-hate vztah. Já je z celé duše nenávidím a oni milují především moje čelo. Proč probírám hned s několika lidmi. Francouzka Camille si myslí, že prostě bezmyšlenkovitě bodají tam, kde přistanou, Cinderella má teorii o upíří margaritě. Moje čelo je prý jako margarita, komáři si dají nejdřív sůl a poté krev. Mají to jako super drahý koktejl.
Při svém loudání málem vrážím do Jumba, který sedí na trailu a tvrdí, že viděl medvěda. Čekáme několik minut, ale vstříc nám vyběhne jenom vyděšená srnka. Kam se poděl medvěd, nevíme, ale hladový zřejmě nebyl. Nebo neměl chuť ani na srnčí, ani na lidské.
Při obědové pauze sledujeme, jak se na nás žene černý bouřkový mrak, a po včerejší zkušenosti chybně usuzujeme, že z toho nic strašného nebude. První vlnou deště procházíme bez úhony pod korunami stromů a v nepromokavých bundách. Přesvědčeni, že druhý mrak nepřinese nic horšího, naivně čekáme se sbalenými batohy vedle nás. Jak šíleně moc jsme se mýlili, nám dochází v okamžiku, kdy nám na hlavu místo deště začnou přistávat kroupy. Rychle vytahuji aspoň tyvek a snažím se pod ním skrýt společně s batohem. Během několika minut nepřestávajícího krupobití mě bolí hlava a zem kolem mě je kompletně bílá. Batoh zůstává venku a místo něj se pod tyvek schovává Jumbo, který už je komplet promočený.
Patnáctiminutové intenzivní krupobití přebarvilo letní krajinu na sněhově bílou. Následný slejvák pak vše podmáčel a z kempu udělal mokřad. Po hodině mi dochází trpělivost a rychle stavím můj jednoplášťový stan, který je najednou velkou výhodou. Postupně do něj zaplouváme, převlíkáme se do suchého, vaříme kakao a dáváme si jointa. Bouřka neplánuje rychlý konec, takže si oba steleme v mém stanu pro jednu osobu a smiřujeme se s tím, že dneska už nikam pokračovat nebudeme.
Ze stanu mě vyhání hlad a nuda. Po dvou hodinách se mrak konečně vypršel a blesky ustaly. Známky života se objevují i v ostatních stanech. Scházíme se u ohně a začínáme sušit mokré oblečení. Klukovi, který zapálil oheň pomocí toaletního papíru, dávám jako poděkování horké kakao. Nic na tom nemění ani to, že si o pár minut později podpálím jednu botu.
V mém mini stanu zůstáváme oba dva i přes noc. Vášnivou debatu rozproudí jenom Jumbova nafukovací karimatka, která ukousne velkou část mého prostoru. Spím napasovaná v deseticentimetrové mezeře, ale po dlouhé době je mi opravdu teplo.
1280,2 km ➡️ 1293,6 km
