Vstáváme na naše poměry strašně brzo. Jumbo měl dokonce budík na 4:30, aby byl o dvě hodiny později ready vyrazit. Dneska je na programu Muir Pass s výškou 3649 metrů a příslibem sněhu na obou stranách. Stoupání je tentokrát pozvolné, ale strašně dlouhé.
Mojí noční můrou je ale brodění řek. Respektive nebrodění, ale skákání po kamenech nebo chození po kládách. Neustálé přezouvání hrozně zdržuje, tak mi Jumbo dává lekce lehké akrobacie. Upřímně musím přiznat, že se zlepšuji!
I učitel se ale někdy utne a při jednom crossingu Jumbo nedodrží základní pravidlo – počkat na sebe a dát si vědět, že je vše ok. Zatímco já trávím čas sušením nohou a nazouváním bot, Jumbo přeskočí řeku o několik desítek metrů dál a pokračuje v trailu. Půl hodiny mi trvá, než ho doženu a jak se patří mu vynadám.
Muir Pass porušuje pravidlo, že více sněhu je vždy na severní straně. Jdeme z jihu a několik mil si to dupeme po sněhu. Poprvé v životě také přecházím sněhových most přes řeku. Když koukám fotky z druhé strany, kde je viditelná propast, udělá se mi lehce mdlo.
Na vrcholu Muir Pass se před větrem schováváme v kamenném emergency přístřešku. Opět se zde také shledáváme s Toastym, který se na chvilku také trhl od skupiny. Špatně si vypočítal jídlo, zbývá mu už jenom jedna večeře a není tak v nejlepší náladě.
Jak se šlo na Muir Pass strašně dlouho do kopce, jde se strašně dlouho i dolů. Příroda je tady ale zdaleka nejhezčí a nebýt nepřirozeně agresivních komárů, byl by to ráj na zemi. Modrá jezera a zasněžené vrcholky hor aspoň dokumentuji přes síťku proti hanebnému hmyzu.
Den končíme skoro po 30 kilometrech. Vaříme, jíme a všechno ostatní děláme ve stanu, protože být venku znamená ztratit litry krve. Zatímco já mám dobrý pocit z dnešního dne, Jumbo je naštvaný na naši trail-family. Ani po třech dnech na nás nepočkala, navíc změnila plány a rozdělila se. Pro mě a Jumba to znamená, že zítra budeme muset zvolit cestu. Také se rozdělit, nebo zůstat dohromady s tím, že jeden bude nespokojený.
1342 km ➡️ 1368,7 km
