V půl šestý jsem venku ze stanu, čímž překvapuju nejenom Patrika. Noc nebyla tak špatná, vítr, který cloumal celým stanem, totiž vyřešil problém s kondenzací. Po dlouhé době se tak budím se suchou hlavou.
Dneska nás čeká stejný terén jako den předtím a taktéž dlouhý úsek bez vody. Podle předpovědi mělo být od rána už jasno a bezfučno, ale já hikuju v bundě a rukavicích. Až v deset si slunce konečně uvědomilo, že je v Kalifornii a začalo do nás pražit. Pozdě si uvědomuji, jaká to předtím byla nádhera.
Při obědové pauze nás dohání Dylan, který s hrdostí oznamuje, že se zbavil svého půlkilového másla. Chválím ho za tento krok i za masáž chodidel pomocí míčku, který já bohužel nemám. Když mi říká, že měl původně dva a druhý nechal v hiker boxu den nazpátek, nemám na to co říct. Němka Sarah s úžasným americkým přízvukem se ale neudrží a začne se hlasitě smát.
Po obědě scházíme do údolí a kaktusy nahrazují louky a pasoucí se krávy. Přes cestu se mi plazí černý had. Chřestýš to ale není a já tak zůstávám asi jediným člověkem na PCT, co ho ještě neviděl. Blížíme se městečku Warner Springs a konci první sekce A. Na poslední bráně před městem na nás čeká další Trail Magic – tašky s pomeranči a proteinovými tyčinkami. Jestli mi tady něco chybí, tak je to právě čerstvé ovoce a zelenina.
Ve Warner Springs míříme do komunitního centra v areálu školy, který mimo vyučující hodiny okupují hikeři. Dokupujeme zde zásoby na další dny, nabíjíme elektroniku a pereme prádlo. Já si dávám i sprchu v jedné z dřevěných budek, kam jsou natažené dvě hadice, jedna s teplou a druhá se studenou vodou. Pokud vám nevyhovuje ani jedna, můžete si udělat vlastní mix v připravených kbelících. Loučím se také s Dylanem, který si na poště musí vyzvednout balík. Do každého města na cestě si totiž poslal jeden nacpaný čínskými polívkami. Na následující čtyřdenní etapu má tak 12 polívek k už batohu plného jídla.
Po sedmi dnech na PCT dnes finišuji první z jeho 29 sekcí. A rovnou ukrajuji 5 kiláčků ze sekce B. Táboříme na nádherném místě hned u vody. Nevím, jak by zněla žabí apokalypsa, ale nějak takhle si ji představuju.
146,7 km ➡ 181,1 km
