Dva zatracený kopce hned po snídani mi neudělaly úplně nejlépe. Pohled na krásnou hřebenovku, když už jsem se konečně vyškrábala nahoru, ale stál zato. Nejdelší dnešní úsek je právě hřebenovka s výhledy na obě strany.
Každý si jde svým tempem, takže se brzy rozprostřeme na několik mil od sebe. Rychlost je úměrná tomu, jak se kdo těší na pivo zdarma v Donner Ski Ranch. Nepřekvapuje mě, že bandu táhne Mexičanka, ale že zástupce Německa a Rakouska bude pokulhávat za Američanem, je podle mě na pováženou.
Kromě myšlenky na vychlazené pivo mě dopředu táhne bouřkový mrak za mnou. Dobře známý tvar mraku a hlasité hromy jasně dávají najevo, že o pár mil dál mají o srandu postaráno. Snažím se utíkat, co to jde, ale jako na potvoru jsem zrovna v kopci snad se stoupáním 70 %. V duchu proklínám všechny sjezdovky na světě.
Za kopcem se zkoprněle zastavuji. Nevím, co mě šokuje víc. Jestli sněhové pole v Kalifornii na konci července nebo Indie čekající na mě. Zanadávám si a rozhodnu se sníh podejít. Neudělám ale snad ještě ani jeden celý krok a moje jinak úžasné boty projevují svoji slabou stránku v podobě kluzké podrážky a už se vezu. Prakticky stojím na místě, ale země pode mnou se se všemi malými i velkými kameny pohybuje směrem dolů. Po dvou metrech jízdy mi dochází, že musím zastavit, jinak mě Indie bude sbírat pod kopcem. Podle mě velmi koordinovaně a elegantně si tak sedám na zem v oblaku prachu. Indie by zvolil asi jiný popis, protože když se na něj otočím má v obličeji trochu zkoprnělý výraz a je na půl cesty ke mně. Zvedám se v dalším oblaku prachu a k údivu mému i Indieho z projížďky vycházím jenom s malým škrábancem na noze. Později se mi Indie přiznává, že čekal schválně, aby zjistil, jestli úsek prežiju nebo se rozsekám jako obvykle. Jsem ráda, že jsem nezklamala.
Zbytek cesty prakticky utíkám a před Donner Ski Ranchem se zastavuji jenom proto, že k němu vedou schody. Když překonávám i tuhle poslední překážku, můžu si konečně objednat hamburger a navíc – 14 oz 8% pivo zdarma pro PCT hikera. Co to je za strategii, podávat vyčerpaným a podvyživeným hikerům tak silné a obrovské pivo zdarma, se mi zjistit nepodařilo. Můžu ale potvrdit, že každý z nás odcházel mnohem šťastnější.
Z podniku odcházím po pěti hodinách. Jumbo je mi v patách, ale ani společně nejsme schopni najít cestu zpátky na trail. Nakonec lezeme na skálu, kde objevujeme spoustu nádherných míst k přespání i houpačku. Jsme sice mimo trail, máme ale nádherný výhled na jezero a na civilizaci pod námi.
1829,8 km ➡️ 1858 km
