Vstávání nám jde asi jako lidem s kocovinou. V 8 (!) se loučíme s nádherným výhledem a posledním pohoupáním na houpačce si rozhoupávám žaludek. Plánujeme do Sierra City dorazit ráno za dva dny, nemusíme se tak dneska nijak honit a tomu odpovídá naše tempo. O to větší překvapení je, že narážíme na Indieho, který by touhle dobou měl být alespoň 5 mil před námi. Své zpoždění vysvětluje zdravotní indispozicí v podobě chřipky, moc mu ale nevěřím. Své chřipky se navíc během odpoledne skoro zázračně zbavuje a utíká za ostatními jak fretka na piku.
Na oběd úmyslně uhýbáme z PCT, abychom se mohli vykoupat u blízkého Paradise Lake. Moje nadšení trochu upadá, když se z “blízkého” jezera stává jezero o dva kilometry dál, ale stejně statečně šlapu dál. Na druhou stranu Jumbo má velké štěstí, že Paradise Lake dostálo svému jménu. Máme obrovské modré jezero jen sami pro sebe, voda je navíc tak teplá, že do ní vleze i zmrzlík jako já.
Po tříhodinové obědové pauze se pouštíme do dalších 12 kilometrů. Do kempoviště dorážíme, když se už stmívá. I tak bohužel vidíme, že dnes to nebude nejkrásnější noc. Mokrá zem, líheň komárů a voda v říčce chutnající po železe. Prostě “dovolená”.
1858 km ➡️ 1883,3 km
