Den 88 | Zlom na cestě: Nová kapitola jako single hikerka

Posted by:

|

On:

|

Ráno mě budí zamilovaný pár, který se přišel pokochat svítáním. Můžu se tedy kochat s nimi. Svítání nad horami ale odkrylo především kouř z nejbližšího požáru. Hořké znamení, že končí PCT, jaké jsem dosud znala. Už nějakou dobu sledujeme, jak v Severní Kalifornii přibývá jeden požár za druhým. Nejdříve se zdálo, že jedinou komplikací bude požár kolem Etny, který zavřel trail na tři týdny. Pak se ale objevil Američan, který se rozhodl zbavit svého auta jeho zapálením uprostřed lesů. Park Fire, který tím započal, už stačil donutit dvě města k evakuaci a část trailu doslova pohltit v plamenech.

I přes brzké vstávání vyrážíme strašně pozdě. Pospíchající část trail family se se mnou loučí, zatímco Jumbo čeká, až si jako čerstvě single hikerka dám do kupy myšlenky i věci.

Celý den střídavě kecáme s Jumbem a posloucháme hudbu a podcasty. Zřejmě se zpožděním jednoho měsíce se dozvídám, že bude třetí díl Pravé blondýnky. Aspoň malá radost v téhle pusté divočině. Reese Witherspoon se mi vybavuje znovu, když narážím na motivační citáty napsané na prázdné cedulky u trailu. Akorát ve scénáři filmu Divočina byly mnohem duchaplnější.

V sedm dorážíme na místo spaní. Zrovna říkáme, že nebudeme kvůli bezpečnosti spát na prašné silnici jako ostatní, když se k nám přiženou tři terénní vozidla s různě podnapilými Američany. Situace, která následuje, nejvíc připomíná scénku z filmu. Čtyři unavení hikeři zírají na auta, jako kdyby nikdy podobný stroj neviděli. Z auta vyskočí malý pes. Po chvilce trapného ticha se ozve “Who wants a beer?” Všichni 4 hikeři zvednou ruce nad hlavu a ozve se radostný křik. Na dobré spaní dostáváme ještě panáka tequily.

Spíme pod širákem s Jumbem vedle sebe. Jumbo chvilku hledá vhodný strom k pověšení sáčku s jidlem. Argumentuji, že jediný agresivní tvor je zde zvědavá srna, která mě vylekala při mytí zaprášených nohou. Nakonec to Jumbo vzdává a pokládá si jídlo vedle sebe se slovy, že ho trápí víc komáři než medvědi. Nemůžu nesouhlasit.

Za tmy si ještě píšu deník, když si všimnu rychle se pohybujícího stínu vedle mé levé ruky. Rozsvícená baterka odhalí velkého černého pavouka, který si to pádí k mému spacáku. Můj křik přivolá Jumba, ale jeho cit ke zvířatům mu brání zabít cokoli kromě komárů a pstruhů. Ruch a mé prohlášení, že tady rozhodně spát nebudu, vzbudí pozornost Australanky Mirandy. Po zjištění, že jde ale “jen” o pavouka, její zájem opadne. Tihle protinožci nemají vůbec žádnou empatii!

1936,8 km ➡️ 1964,7 km

Posted by

in