Několik minut marně hledám ve spacáku zvonící telefon, než mi dochází, že to není můj telefon ani můj budík. Situace se opakuje o hodinu později. Zato můj budík už nemá šanci nikomu znepříjemnit ráno, protože jsou všichni pryč. Mimochodem vstávám v 6:20.
Příjemné ranní počasí si chválím jen chvilku, brzy se mě už slunce snaží spálit na prach. V poledne dorážím k vodě hladová a s jazykem na vestě. V chládku stromů si dávají pauzu i ostatní a jako obvykle jsou uprostřed konverzace o jídle. Tentokrát se probírá potřebné množství kalorií, na kterém bychom si dokázali udržet váhu. Komplikovaným výpočtem nakonec docházejí k tomu, že jedenáctilitrový bear kanistr plný olivového oleje a Snickersek by mohl být dostačující. Představa mi trochu kazí chuť k jídlu.
Moje obědové místo nepatří k nejpříjemnějším, takže se posouvám na trailu dál. Zrovna supím do kopce a přemýšlím, jestli je možné se vypařit na místě, když se naproti mně zjevuje trochu oplácaný Američan v černém tričku s dlouhým rukávem. Jako první mi hlavou projede myšlenka, že není možné, aby on nevysublimoval. Víc překvapující ale je, že se pán pochlubí spoluprací s Václavem Havlem.
Nikdy si neříkejte, že vás na trailu nemůže už nic překvapit. V ten moment vás vyděsí třeba obrovská černá kráva jako mě. O správném chování ke krávám se nikdo před PCT nezmiňoval, takže jsem na ni aplikovala stejnou zásadu jako na tramvaje – větší a těžší má přednost. Rozhodnutí to bylo zřejmě správné, jakmile měla kráva průjezd volný, pokračovala spokojeně po trailu svým směrem.
Později odpoledne se kolem mě rozprostírá ohněm zpustošený les. Zatímco mrtvé stromy stále stojí, příroda si už vzala půdu zpět a vyplodila na ni krásnou zelenou trávu. Trail je ovšem plný hladkého a kluzkého černého prachu, po kterém je hračka sklouznout ze svahu dolů. Když už po několikáté klopýtám, usuzuji, že je čas to zabalit. Dneska si odpouštím tuňákový pohřeb a jdu spát bez večeře.
2500,7 km ➡️ 2539,2 km
