Na prašné ulici, kde jsme se včera utábořili, se probouzím sama. Všichni už zdrhli, takže si ještě víc připadám jako bezdomovec, který to nezvládl ani pod most. Ráno je to zamračené a studené, oblohu zase pokryl kouř z požáru. Bůh ví z kterého. Spacák a všechny věci, co byly venku, jsou promočené jako bych je vymáchala ve vodě. Po dlouhé době se zase oblékám do legín a mikiny.
Pořád mě trápí bolest břicha, dneska tak rozhodně nezávodím. Zrovna přemýšlím, co udělám s dnešní nocí. Jestli se vydám do města či ne a pokud ano, kde budu spát, když narážím na Honey bun, která mi zrovna píše zprávu. Honey bun je trochu závislačka na sociálních sítích a signál na trailu je pro ni trochu jako objev Svatého grálu. Na nynějším místě stojí už hodinu a rozesílá fotky na všechny strany. Ale taky zvládla rezervaci pokoje pro nás všechny na dvě noci v Ashlandu. Takže město volá!
Jen deset minut od místa, kde Honey bun vystála důlek, je nejenom signál, ale taky trail magic s limonádami a židličkami na sezení. Nedá se nic dělat, musíme si dát další pauzu.
Během odpoledne posbíráme všechny členy naší skupiny a k dálnici už dorážíme v kompletní čtyřčlenné sestavě. Naprosto nehikersky si objednáváme Uber a frčíme směr Ashland, první město v Oregonu s kompletními službami.
2736,6 km ➡️ 2766 km ➡️ Ashland
